Byzantská říše
Byzantská říše
Byzantská říše je označení, jehož se zhruba od 19. století užívá pro východořímskou
říši (395-1453), která vznikla po pádu říše západořímské. Název dostala podle řeckého
města Byzantion. Na jehož místě založil císař Konstantin Veliký roku 330 město své říše Konstantipol (Cařihrad).
Východořímská říše musela čelit vpádům Germánů, Hunů, Slovanů a Avarů, vést
války s Peršany a Araby, ale odolala všem nebezpečím, protože se jí nedotkla hospodářská a politická krize, která rozvrátila říši západořímskou.
Otrokářský řád nepotlačil svobodné rolníky a řemeslníky, města se rozvíjela jako střediska vyspělé výroby a kvetoucího obchodu, směna mezi městem a venkovem nebyla přerušena. Peněžní hospodářství bylo podloženo zlatou mincí byzantivy.
Správa říše – vojsko.
Včele státu stál císař - spojení nejvyšší moci světské a duchovní, opíral se o církev a silné vojsko, které je bránilo proti vnějším útokům i vnitřním povstáním otroků. Císař měl pevnou správu založenou na úřednickým systému odstupňovaném podle hodnosti. Moc císařům zvyšovali příjmy výrobních a obchodních monopolů, cel a vysokých daní. Úředním i církevním jazykem se stala řečtina a státním náboženstvím bylo křesťanství.
Justián l (527-565)
se snažil obnovit římskou říši v celé její původní velikosti. Dobil vandalskou říši v Africe, na Vizigótech dobil jižní Španělsko na Ostrogótech Itálii, ale byl poražen posledním Sasánovcem Chusravem Velikým a musel platit Persii roční poplatek ve zlatě.
Od 11. století byzantští císaři Hérakleios I (610-621), Lev lll (717-741)
postupně ztráceli území dobita Justiniánem. V 11. století na říši zaútočili Turci
a do 15. století dobili část jejího území i hlavního město. Roku 1453 Byzantská říše
zanikla.
Charakteristika Byzantského umění
Byzantské umění pokračovalo v pozdně antické tradici helenistické, v níž se
projevovaly vlivy kultur orientálních. Zlatá doba byzantského umění byla za vlády císaře Justina l, který nechal vystavět chrám Boží moudrosti v Cařihradě. Výzdobu
byzantských chrámů tvořili mozaiky v níž dosáhli byz. umělci velké dokonalosti.
Byzantské ikony (deskové obrazy Krista, P. Marie a svatých).
Byz. sochařství představovalo především reliéf (hlavice sloupů, slonovinové
řezby).
Externí zdroje:
Bohumil Mráz – Dějiny výtvarné kultury
José Pijan – Dějiny umění 3
Wikipedie otevřená encyklopedie